POUŤ DO KLOKOT A TÁBORA
Naše červnová pouť směřovala do Klokot a Tábora. Tato místa jsme si naplánovali, protože nejsou tak vzdálená od Bohdanče a Klokoty téměř nikdo z nás neznal.
Na cestu nám svítilo sluníčko a cesta tam rychle uběhla. Na místě jsme byli již v 9. hodin, protáhli se a již nás uvítala pastorační asistentka paní Pechalová, se kterou jsme byli předběžně domluveni na krátkém výkladu o místě, historii a názvu Klokoty. Toho se nakonec zhostil její manžel, který v chrámu Panny Marie seznámil s tímto poutním místem nejen naši výpravu, ale i další návštěvníky. Dozvěděli jsme se hodně zajímavostí, například to, že název Klokoty, může být odvozen od klokočí, které se dříve používalo na výrobu růženců, nebo od klokotající vody v nedaleké řece Lužnici. Měli jsme možnost také zaslechnout chorál proslulých klokotských zvonů, kterých je v současné době 10 a tvoří překrásnou zvukovou kulisu.
V 10. hodin začala Mše svatá, která byla spojena se křtem malého Tadeáška. Na úvod kněz uvítal naši výpravu a ptal se, odkud jsme a někdo z nás mu odpověděl. Děti dostaly pastelky a obrázky Pána Ježíše, kterého si do konce bohoslužby vymalovaly, také stále probíhal křestní obřad malého Tadeáška během Mše svaté, jehož rodiče, kmotr a příbuzní seděli vpředu a kněz byl s nimi stále v kontaktu.
Vnitřek kostela Panny Marie má půdorys dvojramenného kříže a je zdoben ve stylu baroka a rokoka. Kostel se začal přestavovat kolem roku 1700 a byl budován téměř 30 let, projekt kostela je podle vzoru pravděpodobně od Jana Santiniho, jednoho z nejtalentovanějších architektů své doby, celý komplex byl vysvěcen roku 1756. V současné době klášterní areál spravuje kongregace řádu Oblátů, OMI.
Mše svatá skončila, Tadeášek byl pokřtěn a vzat do veliké rodiny křesťanů, pan farář nám popřál šťastnou cestu zpět a nám zůstaly hezké dojmy a zážitky. Po bohoslužbě jsme si ještě prohlédly pěstěnou zahradu s mnoha překrásnými růžemi, které právě rozkvétaly a také si pořídili společnou fotku.
Klokoty jsou menším poutním místem, které navštěvovaly již naše babičky a zanechaly v nás krásné vzpomínky.
Z klokotského areálu je možné zahlédnout věže kostelů a domy města Tábora, kam jsme se přesunuli.
V Táboře byl volný program, který si každý zorganizoval podle svého– občerstvení, oběd, prohlídka města, nebo muzeí, kostelů, či jiných pamětihodností včetně táborského pokladu, nebo cukráren. Bylo krásné počasí a tak jsme si užívali pobytu v historických ulicích tohoto starobylého města, které je městskou památkovou rezervací. Je tam možné kromě jiného spatřit také nejstarší vodní nádrž ve Střední Evropě – Jordán, která byla založena v době, kdy Kolumbus objevil Ameriku, v roce 1492.
Odpoledne jsme se vydali k domovu, cesta rychle ubíhala, avšak na zpáteční cestě nedaleko Bělé postihl náš autobus defekt, takže jsme byli nuceni vystoupit a domů se dopravili po vlastní ose buď s příbuznými, kteří po zavolání přijeli, nebo zastavovala kolem jedoucí auta a neznámí lidé nám ochotně nabízeli pomoc a odvoz naším směrem, což jsme za této situace vděčně ocenili, protože tato nezištná vstřícnost v nouzi pomohla mnohým z nás – dobrý člověk ještě žije, nebo: „Když je nouze nejvyšší – pomoc Boží nejbližší.“ A.H.
více fotek viz fotoalbum
